4. První týdny
Tento zápisek bude spíš takový sborník zajímavostí, které se učím o Bali. Nejde o popis událostí (to zase bude jinde).
Dny běží jako voda. Když se člověk dobře baví... Ne, vážně. Stabilní teplota 29 stupňů a povětšinou slunečno k tomu přispívá. Je to super, protože člověk nemusí myslet na to, jestli mu bude v kraťasech a tričku náhodou zima.
Úspěšně pokračuju v objevování místní kuchyně. A nejen místní, takhle dobrou třeba mexickou jsem také ještě neměl. Nevím, jak to dělají, ale jídlo je tady opravdu dobré. Taky jsem objevil pro mne neznámé pochoutky jako Affogato (zmrzlina přelitá espressem), nebo Flat White (3 shoty espressa s mlékem a mikropěnou).
O benzínu jsem již psal (prodává se v litrových flaškách Absolut vodky za 8 000 Rupií (schválně, kdo si pamatuje poučku?)), tady je ještě fotka typické benzínky. A zároveň s fotkou toho, jak vám naservírují v takové benzínce Coca Colu (přelitou z normální skleněné lahve).
Pokud uvažujete o tom, že se sem přestěhujete (stavte se na kafe!), můžete si pořídit takovouto vilu za 200 000 000 Rupií na rok (opět soutěž - kdo ví, kolik to je?). A to se vyplatí, no ne?
Asi jste si z fotek už všimli, že máme otevřený obývák. Tedy že nám chybí stěna. Je to docela přijmené, protože nemusíme odcházet z obýváku a můžeme mít letní kino :-). Taky to znamená spoustu návštěvníků. Těmi oblíbenějšími jsou gekoni, kteří se živí mouchama. Takže jsou i užiteční. Místní obyvatelé považují přítomnost gekonů v domě za dobré znamení a nikam je nevyhání - jsou hodně plaší a nijak nebezpeční. Jen si na ně musíte zvyknout.
Kousek za barákem (podle maminky máme za barákem hodně místa, když se nám tam vejde tolik věcí) máme prádelnu. Tam si necháváme prát oblečení - jeden kus stojí 2 000 Rupií (ne, nezačnu vám to přepočítávat :-) ) a je tam takový strašně příjemný strejda. Moc nemluví, ale pořád se usmívá a pamatuje si moje jméno (ehm - Boita). Akorát má zajímavý zvyk na všechny kalhoty dělat puky.
Bali si připisuje vynález komprimovaných ručníčků. Podle pověsti (nevím, jestli je to pravda) byly opravdu vymyšleny tady a rozšířily se dále do světa. Vypadá to jako tabletka, která se po hození do vody zvětší a stane se z ní vlhčený ubrousek.
Trošku jsem se bál před příjezdem jaké tady bude pivo (měl jsem záložní plán, který obsahoval pašeráky a spoustu pivních sudů). Nakonec je to v pohodě - Bintang chutná podobně jako Heineken. Třetinka stojí v restauraci 25 000 Rupií, čepované tady nevedou (jako vůbec). Jo a název Bintang znamená (překvapivě) "Hvězda".
Zajímavou zkušeností se ukázala být jízda s navigací od Google. V mapě vypadá cesta jako jedna z těch hlavnějších, ale v reálu se jedná o chodníček, na který se většinou mají problém vlézt dvě motorky. Nicméně jako útěcha ty výhledy stačí.
Spousta lidí, kteří byli v zahraničí, mi říkala, že jim chyběl český chleba. Narazil jsem na pekárnu, která má pečivo velmi blízké tomu našemu, takže ani tohle už se nezdá být jako překážka.
Pokud si myslíte, jak je vaše maminka odvážná s kombinacemi "jahoda a zázvor" při dělání marmelád, ukažte ji marmelády na Bali. :-)
Co mě nepřestane bavit asi nikdy, to jsou procházky na pláži při západu slunce. Nejlépe s Bintangem v ruce. Ty pohledy jsou totiž úžasné. Ikdyž třeba není úplně jasno.
Místní v jedno kuse něco slaví. Zhruba co dva až tři dny jsou pěkně oblečení a slaví. Oslavuje se tady i stavba domu, dokonce na etapy - nejdřív před zahájením prací, potom v polovině, před dokončením, po dokončení a před nastěhováním první rodiny.
Taky slaví rovnou pět nových roků - křesťanský, čínský, hinduistický, budhistický a ještě jeden, kterým jsem zapomněl.
Pořád jim to není dost. Balijci slaví své narozeniny dvakrát - vždy co 6 měsíců (ne 9, jak někoho může napadnout). Říkají: "First we celebrate Bali birthday and then birthday birthday." Chci taky!
A banány mají malé a dobré!
