3. První dny
Jakmile jsem se ubytoval ve svém apartmá (velký pokoj s king-sized postelí, televizí a vlastní koupelnou), šli jsme na oběd.
Tady začíná všechno. Poprvé jsem jel na skútru v provozu, navíc po levé straně, v Indonésii. Naštěstí to bylo jen pár stovek metrů, do výborné restaurace.
Asi bych si měl tenhle blog přejmenovat na Vojtovo poprvé, protože jsem tolik nových věcí nevyzkoušel snad za celý život.
Dal jsem smoothie z papáji s kokosovým mlékem a thajské nudle se zeleninou. Já vím, první jídlo a rovnou thajské, nezdvořák jeden. Ale co už. Bylo to famózní. Obecně všechno jídlo, které tady vaří, je velmi čerstvé a chutné. Za těch pár dní, které jsem tady, jsem nenarazil na špatné jídlo, vše bylo velmi dobře nachucené. Možná to je jenom moje nadšení, ale takhle tady asi nezhubnu.
Bali je úplně jiný svět. Vzhledem k tomu, že jsem před cestou na Bali neopustil svou časovou zónu, nebyl jsem ani schopný si představit, jak jiné to bude. Na to člověka nepřipraví ani shlédnutí cestománie či přečtení milionu článků. To se musí prostě zažít.
Přesto bych rád vypíchnul pár věcí, které mě tady nejvíce zaujaly.
Všichni tu jezdí na skůtrech, aut je docela málo. Domácí jezdí bez helmy, někdy i čtyři na jednom skůtru. Jezdí se tady vlevo a líbí se mi použití klaksonů - krátkým "pípnutím" dávají najevo: "Dej si pozor, objedu tě". Je to dost užitečné. Nejsou tady totiž žádné značky, chodníky, policajti... celá doprava je tady hodně organická, taková pocitová :-D
Elektřina se kupuje v obchodě. Na hodinách je kód, který nadiktujete v obchodě za rohem a prodejce vám připíše elektřině za tolik peněz, kolik chcete zaplatit. Takže se vám klidně může stát, že zapomenete a prostě vás odstřihnou.
Internet se platí tak, že jednou za měsíc přijde strejda, kterej řekne, že je od internetu a chce zaplatit. Tak mu dáte peníze.
Policajti. Z těch jsem měl strach nejvíc - dostaly se ke mě historky o tom, jak zastavili kolegu na skůtru a chtěli po něm řidičák s Ačkem, ale protože neměl, řešilo se úplatkem (tak jako většina věcí tady). Myslel jsem si, že jsem těch policajtů potkal už docela dost, ale ne. Protože tady mají asi nějakou úchylku na uniformy - security Canggu Clubu, hlídač parkoviště, ... všichni mají oficiálně vyhlížející uniformy. Ale policajt z nich nebyl ani jeden :-) A přitom máme policejní stanici 200 metrů od baráku!
Den tady plyne jinak než u nás. To vám snad poví každý, který tady nebo v okolí kdy byl. Místní nemají hodinky, oni prostě mají den nebo noc. Na obchodech není otevírací doba, když se s někým domluvíte na nějaký čas, většinou to znamená rozmezí +- hodinky. Slunko tady je od šesti ráno do šesti večer v podstatě po celý rok. Pravidelně mám kolem osmé večer pocit, že je tak jedenáct. Což není vyloženě špatně, protože jdu spát dříve než jsem chodil v ČR a ráno vstávám taky o něco dřív. Což je u mne docela zázrak.
Lidé jsou zde neskutečně pozitivní a milí. Možná za to může hinduizmus, nevím. Stačí přijít do kavárny, před kterou není kam zaparkovat skůtr a vyběhne obsluha. Postaršího balijce se zeptám, kde můžu zaparkovat, že jsem přišel na jejich vyhlášené kafe. A strejda mi vezme z ruky klíče, řekne "Dont worry!" a začne na parkovišti přerovnávat všechny skůtry tak, aby se tam vlezl i ten můj. A pak mi donese zpátky ke stolu moje klíče. S úsměvem. Wow. A pokaždé, když se objevíte v kavárně nebo warungu (indonésky restaurace) více než jednou, zdraví vás obsluha jako byste byli jejich dávno ztracení životní přátelé. Strašně to nabíjí pozitivní energií.
Nedávno jsem se od spolubydlící dověděl zajímavou věc. U nás je normální a někdy žádané, aby se člověk opaloval, "chytnul barvu". Tady to mají přesně naopak. I v těch největších horkách tady místní jezdí s kšiltovkou, rukavicemi, dlouhým rukávem a kalhotami. Je to z historických důvodů - čím světlejší člověk byl, tím bohatší obvykle byl. Má to logiku - pokud denně pracujete rukama na poli, jste hodně opálení. Pokud ovšem sedíte v kanclu jako písař, tak moc ne. A to se u nich drží dodnes.
Platí se tady indonéskými rupiemi. Kurz se pohybuje kolem 550 000 IDR za 1 000 CZK. Pro jednoduchost výpočtu se dá použít tahle poučka: z ceny v IDR odstraň tři nuly (tisíce) a vynásob dvěmi.
Všichni mě strašili s teplotou a vlhkostí. A musím říct, že je tady líp, než v ČR. Vlhkost jsem nijak nepocítil (ani při sušení věcí) a teplota tady je stabilní (v noci 23, ve dne 29 - 31 stupňů). Stejně tak slunko není taková šílenost, jak by se mohlo zdát. Přes den pracuji, většinou z domu nebo z kavárny, na slunku jsem tedy minimálně. Přesto si většinou na přejezdy na skůtru přemáznu obličej a ramena, což stačí. K oceánu se vyplatí chodit kolem čtyř až půl páté, kdy je slunko příjemnější a je pořád ještě teplo na uschnutí.
V Brně jsem chodil do "hispterských" kaváren. Myslel jsem si, jak moc jsou hipsterské... ale oproti kavárnám tady to je slabý odvar.
Pilně objevuji místní kuchyni, restaurace se tady řekne "Warung". Místní jídlo má hodně zeleniny, málo masa. Všechno je skvěle nachucené a líbí se mi, jak mixují sladké a slané chuťe. Na obrázku níže je jídlo "Gado-Gado" - ta hnědá omáčka je pikantní buráková. Většina warungů funguje self-service bufetu.
Zelenina a tempeh je na místním trhu strašně levná za následující nákup jsem zaplatil asi 44 Kč. A to jsem po cestě na skůtru stihnul už jedno vajíčko rozbít.
